Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Jiří rád zpívá

Je to jeho tajný koníček. Od záliby v sečných zbraních a bojových uměních přešel načelník české prodidrogové pěchoty k zajímavější zálibě.
 

Podle tajných zdrojů z Úřadu pro válku s drogovými vrahy, překupníky a pěstiteli květin, se už pár měsíců z kanceláře šéfa ozývají děsivé zvuky.

Zaměstnanci nejdřív nevěděli, co si maj o věci myslet. Chodili kolem dveří po špičkách a přes celou vykachlíkovanou chodbu na sebe vrhali kromě šurikenů, taky zvídavé pohledy. Zvuky se měnily a zároveň se po čase začly ozývat i rány.

Znělo to jako kdyby někdo bouchal hlavou do zdi a u toho drhnul polystyren o futra.

Reklama

Na úřadě začali řadoví policisté propadat beznaději. Od té doby, co zvuky začaly pronikat i ocelovými dveřmi zbrojního skladu, se aktivita úřadu beznadějně snížila.

Policisté si při hromadných sezeních vzájemně navozovali situace, co se asi děje v terénu.

Obrovská nekontrolovatelná křoviska konopí se rozpínala po okolí Prahy. Chechtající se raveři si začli pouštět nahlas hudbu na Náměstí Míru a po jejích akcích zůstaval prostor zaplněn kobercem použitých stříkaček. Chlapci putující po Balkánské ztezce si oddychli a přidali do kroku. Češi, přijíždějící z Peru, se kokain po východu z letiště na Ruzyni ani nenamáhali schovávat, a než zásilku předali dalším článkům v řetězu globálního pašování, klidně si v garážích šňupli lajnu pomocí srolované padesátikoruny.

Panika na Úřadě začla dosahovat vrcholu. Vrcholem ale také bylo, že Šéf chodil mezi svými podřízenými normálně, jakoby se nic nedělo!

Žoviálně poplácával podřízené po hřbetech a oni, jelikož jim v přímém dotazu bránila přirozená autorita náčelníka, se na něj stejně žoviálně usmívali a nechávali se hladit po hřbetech. Uvnitř to ale v orgánech veřejné bezpečnosti vřelo. Celá situace připomínala bestii přivázanou na řetězu, která sebou ale nesmí škubnout, ani zařvat. To silně působilo na mozek příslušníků.

Jednou se rozhodli zjistit, co se za zavřenými dveřmi skrývá. Ti nejodvážnější se přiblížili ke dveřím a přiložili uši na skleněnou výplň. Byly to stejný dveře, co byly levný už i za komunismu.

Uaaaaa….iiiddddaaaaaaaa!!!!

"SLYŠELS TO, Franto?!"

"CO TO BYLO?"

"No, to bych právě chtěl vědět!"

"Znělo to jako gorila, jednou sem to viděl v ZOO!"

"GORILA, kde by se vzala v úřadu NAŠEHO náčelníka GORILA?!"

"Neni možný, že náčelník začal v kanceláři pěstovat gorilu?"

"To neni možný!"

"Neni?"

"No, leda, že….a co když to nebyla gorila? Co když to byl slon?"

"SLON, slon troubí, tohle byl řev, Karle, rozumíš, ŘEV!"

"Jau, neřvi na mě! A buď zticha, eště nás ta gorila uslyší!"

"Jaká gorila?!"

"Sem řek gorila? To neni možný, sem nemoh říct gorila, když sem myslel našeho soudruha náčelníka."

"Ale řek si GORILA, si označil našeho soudruha náčelníka za GORILU, to je úplně stejný, jako kdyby si řek, že náš souh náčelník šňupe kokain!"

"TO BYCH NIKDY NEUDĚLAL!"

"Tak vidíš, sem ti to řikal!"

"…..eehhh"

"CO TADY DĚLÁTE, PÁNOVÉ, jakto že nehoníte drbany po dvorku?!"

"No, my tady, pane Gorila…teda, pane Soudruhu…teda…náče."

"Přinesli ste mi tu svodku?"

"Vodku? Karle, přines si soud…tu vodku?"

"No, sem nevěděl, že…ale, mám tady u sebe lahev Whisky, pane náčelníku."

"Vy pijete v pracovní době alkohol?!"

"No, trochu…"

"Dobře, pro tentokrát vám to odpouštím. MY bojujeme proti NELEGÁLNÍM drogám, že!"

"Ano, ano!"

"Ještě něco? Tak přineste tu svodku o tom prorůstání politiky a organizovaného zločinu do systémů a řetězců mezinárodní sítě dovozců."

Karel a Franta se na sebe smutně podívali. Dveře se za Náčelníkem zase zavřeli a zvuk který vyšel spoza zavřených dveří místnosti, přinutil oba příslušníky poodstoupit o pár kroků.

"Co budeme dělat, Franto?"

"Mám pocit, že budeme muset začít od nuly, Karle."

Policisté se smutně otočili a pomalu odcházeli tmavou chodbou a čím byli dál, tím byl hluk vycházející ze dveří slabší a slabší.

 

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama