Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Jak jsem u Irenky hledal elektronku s haknkrajcem

Irenka má chalupu, kterou měl dřív její děda, než spadla střecha a děda umřel.Děda ale neumřel, protože na něj spadla střecha. Nevim jak umřel.

Jistý je, že sbíral elektronky.

Prohlížim si stavení. Vypadá hezky a v obejváku rostou kopřivy. Stodola jako z obrázku.

"Děda sbíral elektronky," řiká Irenka.

Lidi sbíraj všechno, známej sbíral brouky, teď sbírá pouštní ještěrky…

"Daj se tam najít i elektronky s haknkrajcem!"

"Fak jo?"

Vždycky, když použiju tenhle výraz údivu, vzpomenu si na známý z Ameriky, který přijeli poprvý do Česka a nevycházeli z údivu, jak tady malý holky mluvěj sprostě.

"No jo…hele, jestli chceš, můžeš si ňákou najít."

"Heh…fak jo?" Nevim jak bych víc vyjádřil svoje potěšení, že si můžu najít  elektronku s haknkrajcem.

Ve skutečnosti se mi ale moc nechce hledat elektronku…

"No jasně, kde je žebřík…tady je žebřík!"

Nevěřícně se sleduju. Asi teda fakt polezu na půdu hledat elektronku.

Aktivně si přistavuju žebřík a lezu na tmavou půdu.

"Vem si baterku!"

Eště, že jsem si ji vzal, protože na půdě je tma. Bez baterky bych těžko nějakou elektronku našel.

Představuju si, že za mnou třeba eště někdo na půdu vyleze a bude se mnou hledat.

Třeba vyleze i Irenka. Je to vzrušující představa být na cizí půdě s cizí ženou a hledat takový zajímavosti.

Dole uslyšim bouchnutí a vrznutí dveří do stodoly.

Aha, takže všichni odešli a já jsem teď ve stodole sám a svítim si do starejch šuplíků.

"A najdi nějakou elektronku i pro Petra," slyšim Irenku a potom její rychlý kroky pryč.

Přemejšlim, co se mi to zase stalo. Dívám se kolem sebe do krabic. Všude je záplava elektronek.
Vrhnu se do první krabice. Elektronky z USA, elektronky z Československa, vsechny elektronky…sakra, ale furt žádná s tim haknkrajcem.

Z dálky slyšim, jak se lidi před barákem bavěj; já ovšem hledám elektronku.

Eště nemám ani pro sebe, NATOŽ PRO PETRA! Ježiš, nesmim selhat! Musim přinýst ty elektronky s hákovym křížem.

Furt nic. Elektronek jak sraček, ale s tim křížkem žádná!

Dejchám prach půdy a potim krev. Všechno to padá na hromady starejch katod a anod. Izolátory, jističe, starý kabely, držáky….aaaaaahhhhh.

Pohání mě šílená představa, co se stane, jestli žádnou elektronku s haknkrajcem nenajdu. To bude malér!

A navíc, ne že nebudu mít pro sebe, ale ani nesplnim úkol a Petr taky vostrouhá!

Pomalu se sesouvám na kolena.

Že bych se pomodlil? Otče náš, jež jsi na nebesích, pomoz mi najít alespoň jednu, nejlépe dvě, starý elektronky s vyobrazením nacistického symbolu.
Řikám si, že s Nim bych měl mluvit spisovně…

Nic.

Tma.

Vrhnu se znovu do krabic. Jako smyslů zbavený se přehrabuju v hromadách elektronek. Cítím kolem sebe vír energie.Hučí mi v uších, teď to musí přijít!

Na dně jedný krabice je něco, co vypadá jako elektronka, ale nemá to skleněnou hlavu. Vidim, že je tam něco napsáno švabachem.

Dám si baterku mezi zuby, držku mám stejně roztaženou do křečovitého úsměvu, a stírám padesátiletej prach. WEHRMACHTEIGENTUM…hurá. 

Najednou dole vidim malou orlici a pod ní….ACH! Děkuji Bože, jež jsi na nebesích!

Štěstím bez sebe lezu z půdy, v kapse svůj poklad. A co Petr. Ale, to je fuk, dám mu tuhle a já prostě žádnou mít nebudu.

"Tak co, našels něco?"

Vítězoslavně vyndavám z kapsy svůj úlovek. Čekám výbuch obdivu kombinovaný s výbuchem zvědavosti.

"Ukaž, co to je?

"No přece, elektronka s haknkrajcem," řikám.

"Ňáká malá, né…"

"No…hm…"

Pokládám elektronku na stůl. Nikdo si mě nevšímá. Dívám se na svoje zaprasený kalhoty.

"A teď si zahrajeme kvarteto," slyšim Irenku.

Zdá se, že se řítim do dalšího dobrodružství.

 

Reklama

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama