Je zajímavý, jak když chlapi opouštěj ženu, tak vyřknou tuhle blbost – musím se najít. Už jsem to ale slyšel i od žen.
Kam jdeš? Jdu se najít.
Solidní blbost, že jo.
Ale zpět k mé duchovní pouti. Pouť jsem teda začal, aniž bych opouštěl ženu. Jako aby nedošlo k mýlce. Tuhle se totiž zmínila, že kdybych přišel se zmíněnou blbostí, uřízne mi.
Už dlouho jsem chtěl prozkoumat pobřeží Portugalska, mezi Lisabonem a jihem země u Algarve. Na mapě jsem viděl docela řídký osídlení – to bude pro člověka hledajícího se ideální prostředí.
Oleje pro auto bude vždycky dost – pan poradce pana prezidenta přece povídal, že olej roste v zemi.
Svou pouť jsem začal v Lisabonu, jako mnoho jiných pouťařů.
U známýho jsem si dal mořskou rybu na ohni, několik lahví piva a jednu lahev vína, jako správný hledající se poutník a druhý den jsem vyrazil směrem na jih.
Bouřka někde daleko nad Atlantikem posílala k pobřeží hezký sady vln a náš poutník toho dokázal využít. Jízda na hraně vlny je přesně to, co zcela zásadně pročišťuje mysl a hlavně zrak a čich.
Pobřeží vypadalo tak, jak jsem si to představoval. Písečné duny, levné ryby a ve vzduchu zápach ohně. Portugalsko bylo letos zemí nejhůře poničenou požáry.
Nakonec jsem se dostal do známého poutního centra Zambujeira do Mar. V úzké zátoce bylo tolik poutníků, že se mezi ně ani nevešly lahvičky od opalovacích krémů. Byl jsem rád, že se můžu duchovně pročišťovat ve vodě a ne na břehu.
Byl jsem tak zahloubán do hledání se, že jsem si nevšimnul skály, která vetšinu času mizela pod vodou. Moje duchovní jízda skončí tedy nabodnutím na útes? Bylo by to stylový…
Sestoupil jsem z vlny stylem “ no
t exactly elegant, but elefant “ a vydal se na další pouť. Moje kola vedla neznámá síla.
Přijel jsem do Odeceixe a první co jsem uviděl na zdi baráku byla pozvánka na komunistickou demonstraci. Hluboce jsem se usebral, projel vesnicí a dorazil k útesům.
Pro poutníka jako já to byl zřetelný konec jeho strastiplného putování.
Pomodlil jsem se Facebook náš, lehnul na zem a pozoroval Leonidy. Měly padat každou minutu jedna.
Po půlhodině konečně jedna spadla.
Sakra, měl jsem tolik času! Mohl jsem si připravit nějaký přáníčko!
