Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Indiáni, kteří jsou připraveni zemřít

Náčelník indiánů Guarani-Kaiowa, kmene z Pyelito Kue/Mbarakay se v emotivním proslovu mocně kývá na židli a tluče sevřenou pěstí do vzduchu. Dělá to dojem bezradnosti. Dívky jsou nastoupené vedle sebe a stydlivě se dívají do země.Tváře mají pomalované černou barvou.

V brazilském státě Mato Grosso de Sul se odehrává genocida v docela přímém přenosu a nad bývalým pralesem se zvedá sloup dýmu z rafinérií na ethanol a lahodná vůně geneticky zmanipulované sóji.

Bývalý brazilský prezident Lula kdysi nazval svou ethanolovou dohodu s tehdejším americkým prezidentem Bushem „krokem světové humanity“.


Ethanol vyřešil problém se znečištěním velkých brazilských měst a zlevnil provoz aut takovým způsobem, o jakém se může Evropanovi jenom zdát. Už jsem o tom psal. A pořád si myslim, že alkohol je dobrej… a že je to i zajímavej novej zdroj energie pro autíčka, ale nemyslim si, že by měl prapor pokroku zavlát nad mrtvolami původních obyvatel. Zdá se, že dobrá věc vzala poněkud divnej swing, jak už to v historii humanoida většinou bývá. Firmám nestačí obrovský neosídlený prostory Brazílie, ale eště potřebujou i ty ostrůvky svatýho indiánskýho lesa.

Reklama

„The sky is the limit,“ říká Geraldine Kutis, mezinárodní poradkyně brazilských výrobců ethanolu UNICA na otázku, kam až objem produkce poroste.

Humanita, o které mluvil brazilský prezident, prorostla k hranicím pralesa a na chvíli se zastavila před územím indiánů. Nečekala příliš dlouho, protože termíny projektového plánu neustále giganticky rostoucí produkce byly samozřejmě v emes Projectu 2007 neúprosný.

Čtyřicet tisíc indiánů kmene Guarani-Kaiowa dnes žije na 1% své půdy. Ostrůvky lesa s původními obyvateli jsou obklíčeny nekonečnými pláněmi cukrové třtiny a sóji, což znemožňuje indiánům živit se svým přirozeným způsobem.

Stát je proto podporuje, čímž v nich vytváří závislost a ničí jejich celkovou potravinovou soběstačnost.

Korporace se s nepřizpůsobivými původními obyvateli, kteří odmítají odejít ze své země, vypořádávají za pomoci majitelů farem, právníků, soudců a hlavně pistolníků, kteří vraždí vůdce kmenů a zastrašují ostatní střelbou s těžkých zbraní.

Před čtyřmi dny reagoval kmen Guarani-Kaiowa z Pyelito Kue/Mbarakay na další soudní obsílku, která jim znovu umožňuje se bezplatně vystěhovat z míst, která jsou pro ně svatá, dopisem, ve kterém oznámili, že jsou připraveni všichni zemřít, pokud se stát rozhodne své nařízení vynucovat.

Chtějí být zároveň pohřbeni tam, kde leží jejich předci, na jejichž kostech by teď podle státu a spolčených gangsterů  měla začít rašit cukrová třtina, případně soja s ušima.

Náčelník křičí a jako v extázi buší rukou do vzduchu.

Kolem se ozývá monotónní zpěv a do rytmu indiánských nástrojů pobíhá okolo několik dětí.

Jedno má na sobě brazilský fotbalový dres.

Významný člen kmene byl zastřelen přímo v osadě a jeho žena nějakým zázrakem přežila průstřel hrudníku, kdy jí kulka do těla vnikla zády. Pistolníci tak dávají jasně najevo, že v dálce a směrem od nich utíkající indiánská žena, je pro ně legitimní terč sójového etnického čištění.

Většina indiánských vůdců je na seznamu pro odstřel, všichni už byli upozorněni, že je čeká násilná smrt.

„My ale nemůžeme odejít,“ říká náčelník. “ Vy to asi nedokážete pochopit, ale my nemůžeme odejít. Ta země je naše, jsou v ní pohřbeni všichni naši předci.“

Novináři a uživatelé sociálních sítí identifikovali indiánský dopis z minulého týdne jako výhrůžku kolektivní sebevraždou. Sebevraždy jsou mezi indiány poslední dobou častější díky neustálému stresu z příchodu vražedných komand.

Lidé, kteří s indiány pracují ovšem říkají, že může jít i o něco jiného. Může jít o sdělení, že při vynucování soudního rozhodnutí bude do věčných lovišť povolán kromě všech indiánů kmene i blíže neurčený počet útočících bledých tváří, kteří ( a to už je dodatek autora článku) tam budou indiánům vařit, starat se o koně, připravovat jim drinky a bydlet s prasaty, kde budou zároveň sloužit i jako potrava těch prasat.