Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Hospodské marginálie

Na náměstí byla tma a ticho, jenom uprostřed, kde už roky chátrá starý hotel, blikal nápis Česká spořitelna.

V hospodě seděli štamgasti.

Dřív jsem hledal štěstí mimo ten stůl, ale dnes zjišťuju, že štamgasti maj k životu taky co říct.

Další situace jsou přibližně stejný všude na světě.

Dostanu drink a chvíli zírám do zdi. Potom si ke mě někdo sedne.

Chápu to.

Sto let mluvit do zdi stejnejch ksichtů musí i v bytelnym štamgastovi vyvolat touhu mluvit chvíli s cizí zdí.

Přináším těm lidem radost.

Zvednul umakartový čelo a zadíval se na mě dlouhym pohledem.

Já jsem si poslední dobou osvojil pohled, který prochází skrz oči dotyčnýho, zemskou kůru, žhavý jádro a potom mizí v nekonečnu Vesmíru.

Reklama

Tim jsem ho obdaroval.

„Sednu si k tobě.“

Pokrčil jsem rameny. Pes se svalil pod stůl.

Modráky, holínky, pleš a dlouhý vlasy.

Zaostřil jsem oči z nekonečna na metr. Bylo to zrovna ve chvíli, kdy na mě vycenil zuby.

Měl je umělý, jako já.

„….tak ten pošťák vlez ke mě domu…můj pes nikoho nenapadne, ale taky nikoho nepustí z baráku. Pošťák tam vlez a pak stál čtyři hodiny v pozoru. Posral se, pochcal se, ale nehnul se. Bojárek jenom seděl u dveří a vrčel. Pošťák se pak chtěl soudit, ale já mu řek: Podívej, pošťáku, mám na plotě schránku, proč si lez do baráku? No, chtěl jsem se podívat, řek mi. A potom furt, že se chce soudit, a já mu říkám: Mám na plotě napsáno – Pes který štěká nekouše. To je snad dost jasný, ne?“

Pokýval jsem hlavou.

„Už se nevozval.“

Zvednul se a zapotácel se. Holinky mu zavrzaly.

Zmizel na hajzlu a já se ponořil do vesmíru. Hledám v tom prázdu nirvánu. Snažim se zastavit tok myšlenek a vtom prázdnym nekonečnu hledám lásku.

…….

„Kurvaa, se mě stará ptala, co chci pod stromeček.“

„A cos řek?“

„Že chci traktor.“

„Dostaneš zase ponožky.“

„Ne, dostanu šálu. Mám desítky šál. Můžu prodávat šály.

„Hmm. Slušný. Můžeš je žrát.“

„Hele, já mám nejradši českou kachnu se zelím, ne ty jejich bruselský králíky.“

„Bruselský králíky?“

„Ty jejich plastikový zkurvený králíky.“

„To v Bruselu dělaj? Králíky…?

„Ty bláho…“

„Slyšel si vo tom řidičovi? Sprznili ho bachaři.“

„Ser na něj, se vo to postará ten ochránce práv lidí.“

„Jakej?“

„“Emanuel, nebo tak nějak se jmenuje.“

„Cha.“  Zvednul jsem se k odchodu…

„Vole, dneska jsou na dvojce kruhy v obilí…“

Muž v rohu zvedl hlavu a vykřiknul: „Kde jsou kurvy v obilí.“

Kurvy v obilí? Cože?!

Byl jsem na odchodu.

Nekonečno je mým cílem.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama