Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Hlavou zeď prorazíš

Nemá cenu dál lamentovat. To odporný smetí, sedící v dřevěnejch lavicích českých sněmů, prožranejch mravencema, vyhubenejma smradem z toho samýho smetí, musí zmizet stejně, jako toporný figury starých umanutých mužů, kteří zbytek života zasvětili vydávání knih, naplněných myšlenkama z minulosti.

Musí to bejt celý rozpuštěný nějakou selektivní bombou.

Ale jak…

Mluvim s lidma po celým světě a všichni jsou nešťastný. Všechny ovládá opruzný smetí, propojený s brutálnim světem mafiánů a úspěšnejch šéfů neúspěšnejch firem, celebrit a televizních hlasatelů, filmovejch herců a hráčů golfu, zombies přicházejících z minulosti. Z minulosti, kterou jsme prožili a kterou jsme vyzvrátili do hajzlu.

Reklama

Jakoby nebylo co vymyslet, jak se toho smetí zbavit. Jsou vidět noví svazáci a nový smetí, který se tlačí na místo toho starýho a smradem si s tim nezadá. Vznikaj gangy, který jdou cestou recyklace smetí už několikrát zrecyklovanýho.

Zíráme na to bez jakýkoliv naděje, že by šlo něco změnit.

Je to jako stát u zdi a snažit se ji prorazit hlavou.

Ale někde vzadu v mozku pořád žije něco jako vášeň, smysl pro spravedlnost, nenávist ke korupci, naivita kombinovaná skoro až s nepříčetností…cha!

Zaklonil jsem se a vší silou třísknul hlavou do zdi.

Zatmělo se mi před očima.

Zavrávoral jsem a odpotácel se dozadu.

Sáhnul jsem si na čelo. Ve víru hvězd jsem uviděl krev.

Olíznul jsem si prsty.

Podíval jsem se na zeď. Uviděl jsem mírně odlouplou omítku.

Vrátil jsem se a vší silou uhodil do zdi znovu. Krev už mi začala stejkat po obličeji.

Věděl jsem, že za zdí to musí bejt lepší.

Zapřel jsem se abych neupadnul a dal do zdi další ránu. Cejtil jsem, že něco ruplo.

Ach…to byla páteř.

Další ránu jsem vedl temenem.

Nešlo to, už jsem to chtěl vzdát. Vzpomněl jsem si na záběry zpřed dvaceti let a ten pocit, kterej procházel celou mojí bytostí, když ještě komunistická televize vysílala záběry toho, jak lidi bouraj velkejma kladivama zeď, která byla a navždycky bude symbolem zkurvenosti doby.

Představil jsem si, že stojim znovu před Berlínskou zdí.

V určitým slova smyslu před podobnou zdí teď stojíme všichni.

Stojíme před ní a skoro už to vypadá, že ztrácíme naději. Zeď je béžová a slizká. Je upatlaná a osliněná slizem, kterej za sebou nechávaj nejenom soudobý český politici, ale hlavně jejich kámoši, případně jejich gangsteři.

Třeba to půjde. Třeba za tou zdí bude lip vidět.

Představil jsem si znova, že stojím před Berlínskou zdí. Představil jsem si, co všechno symbolizuje. Představil jsem si hysterický nacistický a komunistický vůdce a vůbec všelijaký diktátory, kterejm se povedlo obrátit svět vzhůru nohama a jejichž ideologie pořád hnije mezi námi.

Představil jsem si odporný soudobý český smetí.

U rány ze mě vyšel mimochodem zvuk. Znělo to jako něco z hloubky starověku.

Spadnul jsem po zádech na zem.

Chvíli jsem ležel.

Po chvíli jsem zvednul hlavu a uviděl trhlinu ve zdi. Tou trhlinou prosvítalo světlo.

Hlavu už použít nešlo, přišly na řadu ruce. Ale už jsem věděl, že to půjde. Klouby byly za chvíli mrtvý. Poslední cihly jsem rozkopal nohama a protáhnul se na druhou stranu.

Bylo to tam stejný!

Díval jsem se zmateně kolem sebe a opanoval mě smutek. Takže je to nakonec fakt jedno! Je to prostě úplně všecko jedno!?

Sklíčeně jsem se svalil na zem.

Ale něco bylo přece jen jinak. Nevěděl jsem co. Bilo mě to do očí, ale já nemoh zjistit, co to je.

Zvednul jsem se a opřel se o zeď.

Zeď byla čistá.


TheWallfinalforWeb.jpg



  • Když už musíte volit určitou stranu, volte ve všech volbách, který přijdou v roce 2010 lidi, který jsou na 5. a dalším místě kandidátky. Tím odfiltrujete provařený korupční typy. Dobrej člověk se na lepší než takovýhle nemožný místo nedostane. Navíc se ty typové prej děsně navzájem likvidujou kvůli těm předním místům. Dopřejte jim to.
  • Když už musíte volit nějakou stranu, volte lidi s nulovou zkušeností z politiky. Ten „trash“ co je tam teď v pohodě nahraděj. Představte si tu krásu, když na Respekt, Týden, Lidovky, Novinky nebo Aktuálně.cz uvidíte nový tváře.
  • Vytypujte si v tom pásmu dobrý lidi a běžte se s nima seznámit. Při rozhovoru je vnímejte jako svoje budoucí zaměstnance. Sledujte jejich bytost, stisk ruky, smysl pro humor, styl…ehh, a taky co řikaj.
  • Zkuste, jestli mluvěj více jazykama. Ruština a slovenština v životopise se nepočítá. Jestli někdy žili jinde než v Česku nebo přímo JSOU odjinud. To bude pro mě asi hlavní detail.
  • Podívejte se na jejich web. Prezentujou se tam normálně? Dokážou něco říct a nebo je stránka plná plků o svobodě a demokracii? Demokracie, jak to známe, chcípá. Strany ji udusily, takže časem musí přijít éra jednotlivců. Jak jinak by se dalo prosadit skutečný chtění lidí a ne jenom tuhej názor nějakýho odpudivýho předsedy.
  • Volte někoho jinýho, než v předchozích volbách. Proč? To nevidíte??
  • Zeptejte se, jestli hodlaj jakoukoliv vládu přitlačit k dodržení rozpočtu na rok 2010 a následně hlasovat pro rozpočet, kterej vymaže dluh pro naše děti. Všichni řeknou, že jo, ale jak to řeknou, to je důležitý.
  • Nenechte se vyděsit. Fakt nejhorší jsou typy, který se nechaj vyděsit katastrofou, která nastane, když nezvolej nějakou určitou stranu.
  • Zeptejte se jich, jestli věřej na Apokalypsu 2012, mimozemšťany mezi námi, globální konspirační spiknutí & New Order, Aštara Šarana, Ilumináty atd. Pokud odpoví „ano,“ nechte je být, andělé se o ně postarají.
  • Když to fakt nepude, nevolte nikoho. Než abyste zvolili sračky, jako posledně, radši to nechte bejt. Ale berte to jako poslední možnost.

Třeba jednou ta zeď padne stejně jako ta Berlínská. Ale už to asi jinak nejde a každej do ní teď musíme zasadit svoji ránu.


Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama