Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Guruové

Přišla ke mně to ráno v kanceláří. Měla na tváří svatý úsměv a v ruce amulet. "Trápí tě něco?" řekla s úsměvem, za který by se opilý svatý nemusel stydět. "Ne, díky...je mi jen po ránu blbě." "Neměl by si pít tolik alkoholu...a mysli víc pozitivně." Podíval sem se ji zpříma do očí. Řekl jsem: "ANO."

Valí se to na nás ze všech stran. Guruové, kteří nejlíp vědí, co je v životě důležitý, jak se život používá, jak to všecko je, tak se na nás smějí ze všech sloupů pouličního osvětlení. Ne že by na těch sloupech viseli, ale sou tam nalepený, takže jejich svatý ksichty sou zdeformovaný tvarem sloupu.

Jejich tváře vyzařují lásku, jejich mluva je bezbřehá a milosrdná.

Uleví nám v našem neštěstí. Uleví nám od tíhy života. Naše duše jsou v nebezpečí, dokud je oni za příslušný obnos nezachrání.

Reklama

Mám rád setkání s nimi.

Jejich ksicht se skrabatí do nechutnýho šklebu, když nabízej spasení.

Kdo spasení nepřijme z jejich alternativních a duchovních rukou, je hlupák.

Umí přivolat déšť a předpovídat budoucnost. Jsou politology našich duší.

Naše duše by se bez nich cítily osamělé a opuštěné.

Naše duše, které tíhnou k realitě života, je potřeba omýt v kádi alternativního duchovna a vhodit je na pekáč somnambulního huhu.

Dokážou nám například nabídnout astrální bezpečnostní službu, případně konfigurovatelný personalizovaný amulet, který vám řekne správný čísla Sazky a Sportky a naučí vás zadarmo reklamu "Vitana vaří za vás ."

Naše datum narození přece přesně určuje, co se nám stalo, co se nám právě děje a co se nám stane za dvacet let, jestli se toho vůbec dožijeme.

Nabídnou nám prodýchání do minulých životů a prodýchání do sebe sama, uvědomnění si sebe sama a toho, kam jdeme, kdo jsme a jestli naše sexuální čakra je konsistentní, případně jestli náhodou není v rozporu s naší aurou.

Vezmou nás do lesa si povídat s astrálama, můžem si je klidně pohladit po hlavě.

Zbaví lidi rakoviny a nechaj je umřít s nádorama. Jen aby chudák náhodou nešel k doktorovi, to by se mu mohlo přitížit.

Přiletí za náma až z dalekých krajů a řeknou nám, že můžem mít hodně žen i manželek, ale důležitý je duchovno, takže je jedno, co si ženská myslí, hlavně že je poslušná a poslouchá osvíceného manžela, který je přece nositelem pravdy.

Pravda není nic subjektivního, je to objektivní. Tak to je. Voni to vědí a my ubožáci, ploužící se v bahně zaprasenýho životního dvorku, odkud vodešla prasata a za chvíli tam přídou krávy, my to prostě nevíme.

Je potřeba nám všem vzít naší víru a nahradit ji vírou, o které oni vědí, že je správná. Jak to vědí, to nevíme, ale budeme jim věřit, že se nesekli.

Nebudeme se dál trápit myšlenkama na Boha, na to, proč sme tady, jakej to má smysl, nebudeme sami bádat, ale vezmem to zkratkou k nejbližšímu zřídlu čiré životní moudrosti, ze které potom budeme zbytek života pít pramenitou láskyplnou životní pravdu.

 

Přišla ke mně druhej den ráno v kanceláří. Měla na tváří svatý úsměv a v ruce amulet.

"Trápí tě zase něco?" řekla s úsměvem, za který by se i opilý svatý musel stydět.

"Ne, díky…je mi jen po ránu blbě?"

"Neměl by si pít tolik alkoholu…a mysli víc pozitivně!"

Podíval sem se ji zpříma do očí.

"Fuck off and kiss my arse" řek sem a votočil se k počítači.

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama