Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Děláme revoluci

Když sem šel na Albertov, v rozhlase hlásila Rakušanová, že se něco chystá. Mně to moc nezajímalo. Furt se přece něco chystalo. Já sem byl hlavně s kamarádama domluvenej na výbornym večírku a trocha adrenalinu při "divný povolený demonstraci" před tim přece nemůže škodit. Průběh všichni znaj. Já sem se odpojil z průvodu, když už estébáci lákali lidi na Vyšehrad a na Národní. Samozřejmě sem nevěděl, že to sou estébáci. Prostě se mi už chtělo jít za kamarádama na víno. Tak sem šel.

Obrazy se překrývaj.

Sme v Blatničce a pijeme děsnýho Vavřince, kterej nám děsně chutná. Hraje se na kytaru a vedou se chytrý řeči. Hospoda narvaná k prasknutí.

Měli sme komunitu. Byli sme BOHÉMY. Věděli sme všechno.

Reklama

Škola?? Cha.

Přece nebudem chodit do školy, když je venku tak krásně. To pudem radši do baru.

Střih. Změna putyky. Změna vína. Všechno je krásný. Ať žije Havel. Ať žije tééen, jak se menuje… MS DOS!! Emesdos. Už se objevil za komoušů. Myslel sem si tenkrát, že to je ňákej robot do kuchyně anebo významnej myslitelskej směr.

Střih.

Potácíme se po Národní. Zastavíme u dveří domu a hrajeme a zpíváme. Holky tančej. Cestou zakopáváme vo podivný věci na zemi. Brejle. Tričko. Boty. Nedokážu si přesně vzpomenout, ale myslim, že tam byla i podprsenka. Sme nevědomí, tenkrát přece nebyly mobily, aby mi online zapipala SMS: "Za rohem se válčí."

Jedem ke mně domu. Pokračujem v rozjetym večírku. V televizi jedou kombajny.

Druhej den jedem na BOHÉMSKEJ vejlet na Sázavu.

V místní hospodě strávíme dva dny, ty dny si nepamatuju.

V neděli k večeru se dovídáme, že zemřel Martin Šmíd.

TAK TO UŽ JE SNAD MOC!! Komouši za….ý!! Nalej nám eště panáka a jedem do Prahy!

Počkat, dáme si eště panáka?

Jasně, eště panáka!

Jedem konečně do Prahy. Někdo zatáhnul za ruční brzdu. Jinej kreslí na orosený zamrzlý okno šibenici. Ruční brzda funguje výborně. Válíme se po zemi. Pod šibenici akorát někdo stihne dokreslit: SMRT Jakešovi!

Konečně sme v Praze. Druhej den se dozvídáme, že se nejde do školy.

Připadá nám to báječný.

Chodíme na demonstrace a do hospod. V nadšení se rozjíždíme do zvláštních továren, že budem mluvit k dělníkům. Letáky.Dělnící si myslej, že sme idioti. Připadám si taky tak. Ale furt ve mně žije to nadšení. NENÁVIDIM KOMUNISTY!

Superstřih.

V hospodě na střednim Slovensku dospělý chlapi při volbě prezidenta utíraj slzy. 

Střih.

Chodíme s kamarádama po metru a děláme si srandu. Ať žije KÁCEČKO- OEFKO! Stůj břízo ze – e – lená.

Střih.

Sedíme v hospodě. Pavel vchází do dveří a řiká: Mejstřík řek, že stávka pokračuje!!!

Hurá! Přineste nám další pivo! Hospoda je narvaná studentama, co dělaj tu revoluci.

Střih.

Jedem do Rakouska. Fronty aut. Neskutečnej pocit. Sme volně za plotem. Sme volný! Neznámá žena mi ve Vídni spílá. Nevim proč. Nerozumim.

Střih.

V televizi se objevujou zvláštní, nesympatický lidi. Některý sou tam doteď. Většina jich ale ovlivňuje život lidí v Česku, i když už je vod tý moci dávno někdo, kdo po ní taky děsně toužil, vodlepil. Původní nesympatický komouši se někam vypařili. Vodnes to jen Štěpán, ten ale fakt přečníval. Klaus je prezidentem.

Střih.

Nastupujem do školy, jakoby se nic nestalo. Naše absence sou smazaný, já už ale zpátky naskočit nedokážu. Opakuju pátej ročník a po absolvování školy a civilní služby v učilišti pro zvláštní děti nastupuju k americký firmě. Svuj první šedivej vlas objevuju ve věku dvaceti tří let.

Jistý ale je, že to byla změna k lepšímu. Moje děti vědí, že 17.listopadu byl "smrtelně zraněn student Opletal" a komunisti sou pro ně příšery z hlubin historie.

Může se taky svobodně ze země odjet a zase přijet, podle toho jak se komu zachce.

Teda, když na to má.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama