Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Classic Meelup Triathlon 2008

Lou Jack mi řek, že můžu vyhrát boty. Boty potřebuju, tak sem do toho šel.

It´s really technical…ahh, to asi znamená, že se jede do
obrovskýho kopce!

Sme v poslední vlně závodníků.

Vlny sou na plavání dost velký…ach jo.

Reklama

Start. 1 km plavání na začátek.

Mám adrenalin až v tlamě. Dělá se mi úplně
blbě, jak mi ho tělo pumpuje do mozku.

První metry vlastně jen běžíme proti vlnám.

Zabírám a vlna mě hodí do vzduchu. Tak
zaberu znova a napiju se vody z Indickýho oceánu. Není
špatná.

Mám silnej pocit, že se na to vykašlu. Ale to bych
vypadal dost nemožně, eště by o mně napsali doTriatlon0080003.jpg novin, že českej
reprezentat po prvních padesáti metrech odstoupil.

Doplavu k první bóji. Povolili neopren, takže se
plave lehce. Neopren drží nohy nahoře.

U bójky se už voda vaří. Všichni závodníci
chtěj točit do druhýho ramena petisetmetrovýho
trojúhelníku co nejblíž bójce.

Plavu dál od nich, nestojim o rány a kopance.

Stejně jich pár schytám.

Při otočce se mi povede chytnout vlnu zpátky a dostávám
se znova do skupiny.

Lou Jack už je někde vepředu.

Šetřim síly. Na konci zjistim, že zbytečně.

Druhej okruh už je docela příjemnej. Rekreačně si plavu
a rozhlížim se okolo i dolu. Přemejšlim o závodu na
Rottnest island. Trenér řikal, že je vidět dvěstě metrů
na dno, kde plavou žraloci, želvy a rejnoci.

Běžíme z vody. Je křišťálově čistá a
nebe je křišťálově kýčovitý.

Sundám neopren. Koukám, že ňákej chlapík
jede na kole v neoprenu. Nechápu to, bude vařenej jako kosti.

Podaří se mi předjet jednoho atleta, von mě hned
předjede. Já nechci závodit, chci to jen dokončit,
ale nechci se dívat na něčí zadek!

Bicycle.jpgPředjedu ho znova a šlápnu do pedálů. V kopci mě
předjede a ujede mi. Sem rád, sem sám.

Po třech kilometrech do kopce prudkej sjezd z kopce. Jedu
šedesátkou. Najednou mě předjíždí poměrně
rychle skupina sportovců.

Konečně se mi povede taky někoho předjet. Asi padesátiletou
ženu. Vzápětí další, asi šedesátiletou ženu.

Mám dobrej pocit, že nebudu poslední. A myslím
taky na ty boty!

Po třiceti kilometrech seskočim z kola. Cha! Tělo se
vytvarovalo jak z moduritu do polohy bicyklisty a teď se má
přetvarovat do polohy běžce.

Modurit se twistuje a guma v těle natahuje.

Trvá to tak kilometr.

Běžíme po pobřeží. Premejšlim, že triatlon se
musí dělat na takovejhle krásnejch místech,
protože to hezký prostředí pomáhá
zapomenout na fyzickej hnus.

Barvy moře sem takhle krásný nikdy neviděl. Na
druhý straně kopec, červená hlína a bush, ze
který vyrůstaj eukalipty.

Vidim, že proti mě běží chlap v neoprenu. Vypadá
v pohodě. Jakto, že se mu nevařej kosti?

Najednou se proti mě vynoří Lou Jack. Je vo kolo napřed.
Mám pocit, že snad všichni sou vo kolo napřed.

Zničehonic vykřikne "CUKR!"

Zpanikařim. Měl sem si vzít někde cukr? Čekaj mě muka
smrti bez cukru, nebo co? A kde se dává cukr?

Zaměstnává mi to mozek celý jedno kolo. Po
závodě se dozvim, že to je z Ferdy Mravence.Triatlon0110001.jpg

Druhý kolo si moc nepamatuju, jen že mě předběhnul
jeden dědeček.

8 kilometrů je pryč.

V cili je už i nejlepší triatlonista
Západní Austrálie Sean O´Neil. Řikám
si, že k němu pudu a zeptám se ho, jestli nechce můj
podpis.

A je to.

Při večerním vyhlášení výsledků a
následný loterii se těšim, že vyhraju boty.

Nevyhraju ale nic.

Sakra.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama