Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Cesta lesem, loukou a vesnicí.

Můj příspěvek k dnešní tématice cesty z města.

Uz je to dlouho, co jsem naposled putoval krajinou . Ale teď mám před sebou další štreku.
Je ráno, osm hodin.
Martin uklízi chalupu. Psi děsně prasej. Jeho pes chce vošukat mýho psa.
Mírně mží.
Z lesů stoupá pára.
Loučíme se a já za poslední chalupou Skrejchova zatáčim na čerstvě posečený louky Jihu.
Z Temelína stoupá pára.
Z El Rica stoupá taky pára.
Eště, že jsou louky posečený, krásně se dá po nich chodit.
Vzápětí uvidim první posed.
Během dalších třiceti kilometrů vidim posedů desítky. Starý, nový, polorozpadlý i fungl nově natřený věže, ze kterejch ozbrojenci šijou do zvířat.
Nechám se unášet myšlenkou, že bych dodával zvířatům zbraně. Pistole zajícům, pušky bažantům a rakety země – vzduch jelenům.
Na odpaření jednoho posedu i s osádkou by možná stačilo i obyčejný RPG osumnáct. Ty by mohla nosit prasata.
Jdu pevnym krokem a El Rico vedle mě.
Myšlenky.
Známej z Finska mi řikal, že povolení k lovu  Fin získá po absolvování půlročního kurzu. Kurz končí ulovenim soba. Střela do srdce musí zvíře na místě zabít.
Známej z Česka mi řikal, že dostal povolení ke střílení v českejch hvozdech tak, že se vožral s  předsedou mysliveckýho sdružení.
Znovu ty myšlenky, tentokrát o ozbrojenejch tetřevech. Ty bych vybavil možná rovnou letadlem, ze kterýho by Hlušci bombardovali přicházející rojnici a nebo palubnim kulometem odstřelovali lesní bandity s vábničkou.
Džunglí se dostávám k divokým peřejím Lužnice.
Voda teče meditativně jako olej a u jezu se mění ve whitewater.
Jak tohle překonám. A se psem na zádech.
Po oleji přijíždí Cháron.
Vezme mě na druhej břeh.
Tam je cesta do kopce a cesta po poli. V dálce vidim  mraky. Přeženou se nade mnou a spadne z nich ledová voda.
Černý cáry mraků se třepotaj tak nízko, že bych na ně moh´ sáhnout.
Pes kňučí. Já taky nadávám.
Vesnice.
Starý krásný chalupy. Uprostřed návsi najednou monstrum se sedmi okny ve štítu, každý jiný.
Novodobá neúcta k estetice, podřízenost vnitřní funkčnosti. Jak vypadá dům zvenčí, to je asi všem jedno. Majiteli je jedno, že ničí vzhled celý vesnice.
Možná ale, že jedinej komu to neni jedno, jsem já. A třeba je to jenom můj problém.
V hospodě nikdo neni.
Po chvíli příde chlap.
"Jsem po mrtvici, už se vod řeky tak snadno nedostanu."
"Jsem mokrej," řikám.
Pokračuju. Přestalo pršet. Z lesů se kouří. Uvidim bedlu.
Další vesnice.
Sednu si na náves.
Začíná pršet.
V autobusový čekárně na chvíli usnu.Pes taky spí.
Kapky deště bubnujou do plechový střechy, ale jinak je všude ticho.

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama