Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Česká republika offshore a inland

Z druhý strany Atlantického oceánu není Česká republika moc vidět. Skrz vzduch zamlžený informační solí probleskuje občas z druhého břehu jméno Václava Havla.Občas taky „český zbraně,“ Pavel Nedvěd, Martina Navrátilová nebo značka Škoda. A taky Nesnesitelná lehkost bytí.

Česká republika je díky
těmto lidem a věcem vnímána mezi populacemi zemí
vzdálených tisíce mil od Evropy veskrze
pozitivně.

O městě v hrsti spisovatele, který
se dívá na svět pohledem chrobáka, slyšeli
lidé i v zapadlejších končinách, než je
východní pobřeží Jižní Ameriky, nebo
zapadlá vesnice v Rocky Mountains.

Pár jmen a pár slov tvoří
celkově dobrý obraz. Ten možná pomáhají
také vytvářet i Češi putující po
světě.

Reklama

Stopa, kterou za sebou nechávají,
může mít někdy rozhodující vliv na životy
jiných poutníků, ale třeba i na velký
mezinárodní kontrakty.

Dobrý jméno země
vytvořený hodinovým rozhovorem může mít větší
vliv než měsíce komerčních dohadování.

A Česká republika má ve
světě za oceánem dobrý jméno.

Ovšem poutníkovi, který
se ze světa vrací domů, se před očima odvíjí
obraz zvláštního, možná subjektivního
inferna, které pálí o to víc, o co
rychleji jedou titulky v mateřštině.

V kotli český politiky se vaří
politici s jejich neuvěřitelnou touhou nevyslovit, že politika je
jenom přirozené pokračování jejich firemního
marketingu a jako v papiňáku se pod šedavou oblohou dusí
frustrace národa, který svoje hrdiny většinou poslal
do vězení, do vyhnanství nebo do nebe.

Dobrý obraz ČR ve světě se
může změnit k nepoznání díky těmto kořenům.
Jméno prezidenta spisovatele zmizí z povědomí
lidí za oceánem a není přece žádný
důvod k tomu, aby si nakonec svět vybavoval ČR podle jmen lidí
kopajících do kůže, bouchajících
dřevěnou tyčí do gumy nebo nedejbože zvedajících
pravice s hnědými šmouhami.

Český mezinárodně známý
osobnosti se musí mezinárodně mediálně zviditelňovat.

Dnes má k tomu Česká
republika jediněčnou šanci a vládní politici by měli
děkovat umělcům, že dokázali to, co se jim samým,
zaměstnávaným smutnou domácí politickou
scénou, nikdy nepodařilo.

Ruku v ruce s mediálním
mezinárodním ohlasem musí jít energie
vyvěrající ze sebedůvěry těch politiků, kteří
vidí dál, než k hranicím Bohemie.

Tohle že jsi napsal?

Takhle státotvornej kus?

CHA!

Chceš tvořit stát, kde maj
lidi furt rádi Karla Gotta a Michala Davida? Michal David
klidně v rozhovoru řekne, že byl vlastně disident, jelikož během
studií byl nezbednej. Dávej BER!

Dobrej známej ti řekne, že
to jsou profíci, takže OK. Ježiš fuck off OK!!!

Politik, kterej si ve východních
Čechách barví vlasy a brousí zuby na ňákou
nemocnici, je usvědčenej novinářema z mafiánství
a eště se všem vysmívá.

Další množství
politiků je před veřejností usvědčený z totálních
morálních lapsů, podvodů a gangsterismu a nic se s
nima neděje.

I ti nejbližší nás
nakonec překvapí xenofobní nebo rasistickou hantýrkou.  

Příběhy legionářů
a anlickejch letců obrácený kůží naruby,
protože ani po tý dlouhý době spravedlnost
nepřichází.

Na titulních stranách
novin se pitvořej sportovci a jiný mameluci, v zákulisí
jedou ekonomiku státu bejvalí komouši, který se
maj líp než kdy před tim.

Prezident táhne zemi do
Ruska, kurva já nechci na Sibiř! 

Díky preferenčním hlasům je v parlamentu bachař Vondruška, kterej si prodlužoval svoje malý péro trýzněním politickejch vězňů.

Taxikář mě vozí
dokola kolem baráku, přestože chci rovnou domu a když ho
poprosim, aby zapnul taxametr, řekne mi, že to uděláme za
kilo. Hned se mi chce blít.

A T? T. do mě dloubá zezadu
palcem, abych na taxikáře neřval. A já řvu, až se
bojim, aby mi nevypadly sanice, a pak řvu eště na ní, že
„tohle je přesně vono, z tohodle vzniká celá tahle
zkurvená sračka.“

Proběhlo hysterický šumění
vo ňákym mistrovství světa, kam se měsíce
stříkal sníh z hadice, teď se šum změnil na
lamentování, že je sněhu moc a je potřeba ho
vodklízet. Českej SEN.

Za chalupou se mi objevila ve
vykácenym středočeskym lese rolba a po ní hned vlek s
převýšenim šestnáct metrů.

Krakatice a Chobotnice se navzájem
objímaj chapadlama za zvuků český hymny vo půlnoci.

 

Vzal jsem židli a vší silou
s ní švihnul o zem. Úplně mimoděk jsem u toho zařval
tak, že jsem se toho sám vylekal.

Díval jsem se na hromádku
dřeva u svejch nohou.

Šel jsem k řece.

Foukal vítr a hnal od
Vyšehradu vlnky směrem ke mně. Sednul jsem si na břeh a díval
se na vrcholky vln, který se malinko přelamovaly, takže se
objevovala bílá pěna a celá hladina byla
divočejší než jindy.

Kolem byl čerstvej sníh a na
chodníku hezky křupal osamělým chodcům pod nohama
led.

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama