Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Čarodějnice nebo podivný muž s knírem – koho si vybrat?

Odysseovi muži to měli blbý. Byli proměněni v prasata a čarodějnice nad nima pěkně práskala bičem.
Já to mám jinak. Sem na ostrově čarodějnic a je mi tu krásně.

Stojim na pláži a dívám se na vlny. Valej se ke mně jedna za druhou a já zavřu oči a poslouchám tu hudbu.
Je založená na spodních tónech, ale někdy je to pěkně industriální nářez, někdy je to hiphop nebo elektronika, někdy rap a někdy rock, ale rozhodně to neni nikdy pop, folk nebo country.

Slunce zrovna vyšlo a na desetikilometrový pláži sem jenom já. Vezmu do dlaně slanou vodu a dám si ji ke rtům. Dotknu se rukou čela a hrudi- je to rituál pro štěstí, aby mě ten příboj nezahubil.
Přivážu si surfový prkno k noze a vlezu do vody.

A najednou vidim, že nejsem úplně sám.

Reklama

"Ahoj."

Nezmůžu se na nic moc. Jen stojim a koukám. Nakonec musim vylízt z vody.
Žena stojí přede mnou a usmívá se.
Má dlouhý černý vlasy, kolem krku, předloktí a kotníků má korálky. Na hnědý kůži se ji třpytí sůl. Pootevřené rty odhalují bílý zuby a velký černý oči se na mě pobaveně dívaj.
Vidim, jak se v těch očích odráží příboj.

Má dokonalou postavu, šátek kolem pasu a piercing v nose.

"Ah…"
"Máš naspěch?"
"Eh, nevim…" ohlýdnu se nervózně směrem k oceánu.
"Budem si chvíli povídat, jo?"
"A o čem…?"
"Vim, že se chystáš odjet. Chtěla bych ti říct, že to neni úplně nejlepší rozhodnutí."
"Jak to víš…a vůbec, co to má znamenat?"
"Podívej se, dám ti všechno, velký vlny, slunce, barák na pláži, peníze, lásku, štěstí…tohle všechno ti dám."
"Já ale…peníze…no… "
"Chci jen jedno jediný."
"A co?"

Jeeee, vzpomínám si na chlápka, co v Česku takhle odlýtnul stropem…

"Chci tebe."
"MĚ, PROČ ZROVNA MĚ!"

Pomalu se ke mě přiblížila. Cejtil sem její dech a vůni. Vůni plnou moře a feromonů. Zatočila se mi hlava eště víc, než předtim.

"Musim se vrátit, mám TAM rodinu, přátele…"
"Nebuď patetickej!"
"Jeee…"
"Děsný taxikáři, nepříjemný číšníci, šílený politici – žádný moře, a hvězdy taky neuvidíš přes ten smog."

Otočil sem hlavu.
Po pláži někdo šel. Zaostřil sem. TO SNAD NENI MOŽNÝ!

Po pláži šel chlap. Přes záda měl přehozený lyže a v ruce tenisovou raketu. Byl krásně opálenej v obličeji a pod nosem měl šedivej knír.
Pár metrů od nás se zastavil.

"Kdo ste?"
"Sem Derer?"
"No a co má být?"
"No nic, ste se ptal."
"A tohle je kdo? To je nějaká environmentální ekologická teroristka usilující o vaší svobodu?"

Podívala se na mě.
"Kdo to je?"

Sklopil sem hlavu.
"Cha, tomu bys nevěřila…"

Chlap se zachmuřil.
"Jakto že nevíte, kdo sem!? A jen tak mezi námi, v Praze smog není, já tam například klidně hraju už roky tenis!"

Přišlo mi škoda, že se ani nemůžu stát obětí čarodějnice, aby se k tomu někdo nepřiplet. A navíc tohleto, tenhle děsnej typ…
Chlap si brblal něco pod fousy a pomalu kráčel pryč. Na ruce bylo vidět tenisové potítko…

Vzala mě za ruku a dala ji do svejch dlaní. Dívala se mi do očí a já v těch jejich očích uviděl posledních sedum let svýho života během několika sekund.
Nemoh sem se hejbat.
Držela mě za ruku a ukázala mi ve svejch očích všechno.Nemoh sem se od toho odtrhnout.

"Nemůžeš se TAM vrátit, zahubí tě to."
"Myslíš ?"
"Vim to."
"Ale já …já chci, chápeš."
" Ne, podívej se…podívej se na ten oceán – myslíš, že TAM někdo myslí takhle VELCE? Nebo bys řek, že tam spíš lidi přemejšlej v dimenzích rybníku?"
Neřek sem nic. Nemoh sem nic říct.

Pustila moji ruku z dlaní.
Pocejtil sem závan smutku.
Viděl sem, jak pomalu odchází pryč. Všimnul sem si tetování na spodní části zad a nad kotníkem.
Zastavila se a otočila ke mně hlavu.
Ranní vítr vzal dlouhý černý vlasy a rozházel je všude kolem její hlavy.
Musel sem se opřít o prkno, jak se mi podlomily kolena. Vzpomněl sem si na příběh kamaráda, jehož nevlastní otec jednou zmizel. Našli ho spokojenýho po dvaceti letech právě tady, na ostrově čarodějnic…

"Nerozmyslíš si to?"

"Ne…, ale určitě se vrátim… a pak si mě vem."

 

psano ve Florianopolis…

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama