Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Burn the bridges down

Nejde to dál, pálí to až do kostí, nejde v tom žít, nejde ten systém pochopit, je strašnej. Lidí to ubíjí. Nemaj už sílu na nic jinýho, než na udržování. Svoje a svejch blízkejch. Nic nevytvořej.Systém dává štěstí. Štěstí je ale dávkovaný tak, aby se lidi nepřejedli. Systém přivádí lidí k šílenství a k psychologům. Psychologové sou šílenější než lidi, co k nim choděj.Co by se se systémem stalo, kdyby si každej řek, že z něj vystoupí. A dá se vůbec ze systému vystoupit? Nevim, ale sem rád, že sem to aspoň zkusil.

V systému se rozbujeli manažeři. Manažeři pruděj všechny lidi co pracujou. Ve firmě je víc manažerů než inženýrů. Sem taky manažer.Byl sem inženýr a systém mě předělal na manažera.

Chodím s lidma na pivo. Manažeři to nedělaj. Manažeři choděj jen na čaj a nebo rovnou na whisky a gin s vodkou.Maj na mysli slova jako "kariérní růst, lidské zdroje a headcount adjustement," což se dá přeložit do češtiny jako propouštění, vyražení, vyhazov.

Nechci s nima nic mít.

Reklama

Můžu říct manažerům, aby šli někam. Neodepíšou, stežujou si na mě. Stěžujou si mýmu manažerovi.Cha.

A nic neudělaj. Potřebuju, aby lidí něco dělali, ne aby manažerovali! A lidí, co něco dělaj, ubejvá jak vody bez deště.

Když se dvě firmy sloučily v jednu, myslel sem si, že snížení počtu zaměstnanců proběhne tak, že se vyrazej manažeři na dlažbu. S ubývajícím časem sem ale zjistil, že se manažerský místa zdvojujou a vyhazovat se budou lidi, co něco dělaj, co choděj vo půlnoci do práce a dělaj třeba i sto hodin tejdně.

Tak co s tim. Co s firmou, která se chová takovymhle způsobem?

Myslel sem na to roky. Mluvil sem vo tom roky.Všichni vo tom mluvěj…

A teď je to tady.

Vodevzdám symboly systému – klíčky vod auta, počítač, mobil, zaplatim poslední faktury. A vycházim z baráku, kam sem chodil hrát svojí roli.

Nic necejtim. Nic zvláštního. Nezní mi dokonce ani The Ship song, i když ho cejtim v sobě.

Cejtim ho v sobě celej život…

Pomalu kráčim po ulici a nemám ani divnej pocit. Hrál sem svojí roli šestnáct let v různejch firmách a teď je to za mnou.

Nepocituju ani štěstí. JAKTO? Tolik sem se na to těšil. A nikdy sem nevěřil, že to dokážu.

A nic.

Burn the bridges down…

"Kupuju si letenku do Austrálie, chci vidět jižní pobřeží, chci vidět oranžovou barvu podél Road.jpgšedivý asfaltový cesty."

"Sežere tě žralok!"

"Maximálně klokan…"

Sem v Melbourne.

Sedim na mostě a koukám na baráky. Opřu se hrudí o kamennej blok mostu. Je rozehřátej sluncem. Hřeje mě přesně do srdce.

Je to zpožděný vo pár měsíců, ale je to konečně tady.

Kouknu na pravou stranu. Premejšlim, co je to za budovu.

When I must remove your wings, and you…, you must try to fly…

Naprosto bezdůvodně se plouhám s kamarádem tim směrem.

Caves.jpg

 "Hele, muzeum Nicka Cavea."

"No jo, to je jak Gottland."

Vlezem dovnitř. Neni to jako Gottland. Protože tam není Gott.

Stejně vim bollocks vo tom, co má Gott ve svym zkurvenym muzeu.

Neni tam žádnej symbol systému. Je to docela legrační…útržky textů za sklem, sladký kreslený porno… Koukám na velkym plátně, jak  Cave zpívá The Ship song.

A je to tady.

Konečně.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama