Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Boyfriend

Zapad jsem do baru. Měl jsem hlad, celej den jsem nejed, ale hlavně jsem se těšil na drink. Nebyl to zrovna ten nejlepší den v životě. Starý muž měl na čele španělskou vlajku a jeho stará žena ji měla na rameni. "Myslím si, že Španělé jsou nejlepší národ," řekla a všichni to odsouhlasili a vykřikli hurá. Zapálil jsem si doutník. Nemoh jsem ty nacionální kecy poslouchat. Ty kecy mě serou všude. Vzpomněl jsem si na úpornej boj za český koblihy proti zaprodancům a zkrachovancům z Bruselu...Dopil jsem první sklenici a drtil doutník v držce. "Ať jdou domů, kolonie..." Zvednul jsem se. Do baru vešla žena. Sednul jsem si zpátky na svoji židli. Měla na sobě černý krátký šaty a tmavě hnědý vlasy ji provlály kouřem z mýho cigára.

Zíral jsem do barovýho pultu.

Chvíli bylo ticho rušený jenom dalšíma národnostníma obludnostma.

„Čau…kolik je hodin?“

Reklama

Přišlo mi divný, že jsem to řek já, přitom jsem furt zíral do mramorový mozaiky zřejmě vyrobený v Paraguayi.

„Ahoj…jak se máš?“

„Puta madre dobře…co ty?“

„Ani se neptej.“ Vzala sklenici a hodila ji do sebe.

„Co je, nemáš radost, fotbalisti…heh.“

„Fotbal mě nezajímá…“

„Jasně, mě taky.“

Chvíli bylo ticho.

„Mám boyfrienda,“ řekla z ničeho nic.

„Hm…“zíral jsem furt do sklenice.

„Je to taková moje jistota, chci mít dítě, chápeš to…“

„Hm…“ Upil jsem ze sklenice. Červený víno. La Rioja.

„Je dobrej, chodí do posilovny a tak…“

„Hm…“

„Co ty…?“

„Já žiju sám…v posilovně jsem nikdy nebyl,“ řek jsem a kejvnul na barmana. Postavil mi rychle novou sklenici, žádný zdržování.

„Hm…ale necejtim se dobře, pořád mě sleduje, chodí se mnou , furt říká, že kdyby se mnou nechodil, bavila bych se s nějakejma cizíma chlapama.“

„Hm…“

Zazvonil ji mobil.

Podíval jsem se na ni a ona na mě.

„To je on…“

Zvrátil jsem se zpátky k barovýmu pultu.

„Ahoj miláčku…ano…jistě…jsem právě se ségrou na vínu, ano.“

Pobavilo mě to.

„Miluju tě, určitě…tak ahoj…no, jsem tady se sestrou, náhodou jsme se potkaly…ano, ne, určitě…to víš, že ano…“

Přiblížil se číšník.

„Tak co si dáte, ještě dva drinky?“

Zvednul jsem oči a měl jsem je vytesaný z paraguayskýho mramoru.

Stála s mobilem půl metru ode mě. Úplně jsem cejtil, jak její boyfriend napíná ušiska, aby zaslechl usvědčující moje kecy.

Nemoh jsem nic říct. Dostal jsem se do její hry.

„Miluju tě, těším se na tebe…ale ne, jsem fakt se ségrou…“

Udělal jsem znak vítězství. Barman se usmál a odběhnul.

Konečně to ukončila.

„Co ten prsten?“

„Jsem ženatej…“

„A proč žiješ sám…?“ přisunula se blíž.

„Nevim, proč bych to měl zrovna tobě vysvětlovat…“

„Hm…ten můj boyfriend mi čte emaily, každej den mi kontroluje mobil, vymazal mi z něj všecky mužský jména, zrušil mi Facebook…“

„Che…“ Barman přines pití. „Proč se s ním nerozejdeš?“

„Chci to dítě a tu jistotu, a von mi to dá…“

Potřásl jsem hlavou a podpálil chciplej doutník. V hlavě mi rotovala kombinace smutku a radosti.

„Každej den přesně v deset přijde na večeři, je tam tak do jedný, potom většinou odchází, bydlí totiž u rodičů. A já musím bejt teda vždycky v deset doma.“

„Kolik mu je?“

„Bude mu třicet…“

„Hm…“

„Je děsně nudnej…furt se chce dívat na fotbal.“

„Cha…“

„U toho chce pít pivo…chce, abych u něj seděla, ale nechce se milovat, nechce ale ani, abych dělala něco jinýho.“

Zapálila si cigaretu.

„Chceš?“

„Ne, díky.“

„On se se mnou vlastně nechce milovat…kazdej večer sedí a dívá se na televizi. Dokonce i v sobotu večer, když se všichni milujou, tak on řekne, že je unavenej a usne.“

Otočil jsem se k ni. Tohle už začalo bejt na pováženou.

„Cože si řekla? Ty za ním neúspěšně chodíš, že se chceš milovat a von dokonce v SOBOTU řekne, že je unavenej a spí?“ Pobavilo mě to s tou sobotou…

„Nojo, řekne, že se budeme milovat v neděli ráno, ale v neděli ráno spí a potom se dívá na televizi.“

„Děláš si ze mě legraci!?“

„Ne, nedělám…máš milenku?“

„Nemám…tu má asi tvůj boyfriend.“

„Nevěřím ti, děláš si ze mě legraci. To mě taky napadlo, když je tak žárlivej, tak mi asi zahybá.“

Otočil jsem se zpátky k mramoru. Co je tohle za divnej svět. Proč mi tohle říká cizí žena? Je to pravda, nebo nějakej trik? Jakej trik? Jde o síť krasavic, lákajících těmahle řečma nezodpovědný bílý chlapy k nějakejm nerozvážnej příhodám, co skončej odebráním všech věcí, případně dosluhujících orgánů?“

Život mě vybavil velkou fantazií…

Upil jsem vína.

Začal jsem se hrozit toho, co ještě přijde. A hned to taky přišlo.

„Mohla bych říkat ještě horší věci, ale…vlastně, von se někdy chce milovat, a to já musím…někdy chci, ale někdy fakt ne, ale musím. Je to přece můj boyfriend. Ale když chci já, tak von řekne, že je unavenej. Taky nikam nechodíme, chtěla bych jít na večeři, do kina, zatančit si…ale von chce jenom sedět doma u televize. Říká, že kdybychom někam šli, bavila bych se tam s jinejma chlapama.“

„Hm, to bys ty ale určitě neudělala, že jo.“

„Ne. Ale, když jsme někde, tak von mlčí…nic neříká. Tak já se bavim s lidma, co jsou okolo. Von se potom urazí, odejde a druhej den mi vyčítá, že jsem za nim nepřišla.“

Bože, to je pakárna! Jak tohle skončí.

„Můj boyfriend je dost tlustej.“

To už jsem nevydržel. Nešlo to. Možná v tom už nějakou roli sehrálo i to víno. Vyprsknul jsem smíchy. V místnosti se na mě všichni podívali a hned zase obrátili zrak na jednu z mnoha obrazovek, kde běhali lidé v trenkách a kopali do míče, jako když jsme byli děti.

„Nojo, má tady nad tím…, „sáhla mi na knoflík u kalhot, „obrovskej sádlovitej sud břicha.“

Znovu jsem vyprsknul. Tohle se fakt nedalo. Nemoh jsem zastavit smích. Smál jsem se a smál.

Směju se doteď, když na to vzpomenu.

Dopila a odešla, víc jsem ji neviděl.

Ale asi mi už v hlavě zůstane.

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama