Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Blbec

Pamatuju si, že kdysi jeden českej herec pronesl větu, že nejhorší je srážka s blbcem. Já musim říct, že poslední srážku s blbcem sem si užil tak, že eště teď cejtim bolest v oblasti mimickejch svalů.

"Řikej mi BLBEC" řek mi Klébr, kteryho sem potkal o víkendu na mejdanu v Bello Horizonte.
"Proč?"
"No, protože sem blbec – velkej, silnej, šikovnej, inteligentní…blbec."

Kouknul sem na Geralda, mýho dlouholetýho znamýho.

"Fakt, je to děsnej BLBEC, ale máme ho všichni strašně rádi!"

Reklama

Klébr se usmál.

"Představ si, co sem jednou udělal Geraldovi. Vidim, že v práci usnul. Znáš, to von si sedne a usne s hlavou dozadu a hubou otevřenou."
"Když sem to uviděl, přitočil sem se k němu a vší silou sem ho třísknul do hlavy."

Kouknul sem na Geralda. Se smíchem přikejvnul.

"Utíkal sem pak na záchod, kde sem se zamknul a zalykal se smíchy. Vědel sem, že mi to Geraldo vrátí, ale prostě stálo mi to za to. Chápeš to, že jo!"

Přišlo mi to legrační, ale řikal sem si, že bych asi dveře vyvrátil a Klébra nacpal do hajzlu, kdyby mi tohle udělal.

"No, a jednou sem si zase všim, že Geraldo spí…"

Já sem si všimnul, že mi začínaj cukat koutky.

"No, vzal sem z kuchyně v práci z ledničky dort a vší silou mu ho napálil na obličej."
"Pak sem běžel na hajzl a zalykal se smíchy. Věděl sem, že mi to Geraldo vrátí, ale
zase mi to stálo za to."

Vidim, jak se Geraldo zase směje.

"Cha, to je strašný" řikám. Přemejšlim, co bych s Klébrem udělal já. Asi bych mu zbytky dortu nacpal do nosu, když by se snažil dostat ven z mísy. Pracovní doba, nepracovní doba.

"No a…" nadechnul se Klébr znova.

To už sem se fakt musel začít nahlas smát. Jakou hrůzu zas ten BLBEC vymyslel.

"Seděli sme zase jednou takhle v kanclu a kromě mě a Geralda tam byl ešte Jefferson.

"Najednou vidim, že Geraldo zase spí. Domluvili sme se s Jeffersonem, ze ho von majzne otevřenou dlaní přes čelo, já budu stát u dveří do kanclu a až rozzuřenej Geraldo poběží za náma, zabouchnu mu ty dveře před nosem."

"Probíha akce, Jefferson vší silou plácne Geralda přes čelo a běží. A mě v tý chvíli napadne geniální věc! Nezavřu ty dveře až před Geraldem, ale rovnou před Jeffersonem!
Dvojice kamarádu beží za sebou. Jefferson je už skoro u dveří. Ohlíží se za pronasledujícim rozzuřenym Geraldem."
"Zavřu dvere. Jefferson pokračuje v běhu, hlavou přímo do dveří…"

"To je strašný! Ty seš fakt blbec," řikám a mám co dělat, abych to vyslovil. Spolu s mimikou toho blbce je to lepší než Simpsonovi.

Do debaty se pritočí Klébrova manželka.

"Představte si, co udělal mě. Dohodnul vejlet, dvěstě kilometrů odsud. Řek mi, ať jedu sama napřed, že tam za mnou přijede. Pozval i spoustu známejch. Když sem mu v poledne volala, řikal, že se jen trochu zdrží. Známý se mě už taky začli ptát, kde je."
"V pět večer řikal, že je ňákej zaneprázdněnej."
"V šest sem mu volala a on už měl vypnutej telefon."
"Chápete to, spunktoval vejlet dvacítky lidí do hodně vzdálený vesnice a pak úplně bezdůvodně nikam nejel, nikomu nezavolal, nevomluvil se…prostě zmizel."

Kroutim nevěřícně hlavou. "Jak s nim můžeš žít!?"

"Ale já ho mám děsně ráda! Všichni ho máme rádi."

Vidim, že se Klébr zhluboka nadechuje. NEEE, co to zas bude!

"Jednou sme dělali instalaci alarmovýho systému v nějaký nemocnici. Stojim tam u mříže a koukám na televizi."
"Najednou vidim, že na mě spoza mříže a prosklenejch dveří někdo kejvá."
"Co je."
"Chlap ukazuje na zámek mříží…nic neřiká, jen ukazuje prstem."
"Hm, řikám si…tak mu votevřu, že jo…"
"Votevřu mříž a dveře za ní a najednou vidim, jak spousta divnejch lidí v místnosti vstala a s šílenym výrazem se vrhla k otevřenejm dveřím."
"Proletěli kolem mě jako vitr!"
"Copak sem moh´ vědět, že to je psychiatrie?!"
"Chytali ty blázny po městě několik dní!"

Začíná mě bolet břicho smíchy.

"Nejhorší je, že jedinej ten blázen, kterej na mě kejval, tam zůstal…"

Dostávám pomalu křeč do bránice. Vidim, ja se Klébr znova nadechuje.

Rychle se zvednu a du se projít na zahradu. Další dávku už bych asi nevydržel.

Hlavou mi zní jeho hlas a zároveň souhlas všech ostatních.

"My ho máme všichni hrozně rádi.!

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama