Reklama
 
Blog | Ivan Derer

Argentinská a Česká

Mám poslední hodinu španělštiny. "La profesora" mi dává poslední rady a otázky. "Co se ti nejvíc líbilo v Buenos Aires? A v Argentině? Co ti nejvíc vadilo? Co ti přišlo nejnudnější? Co ti dělalo radost?" "A používej to subjuntivum!"

"Největší stupidita Argentiny je určitě Maradona," řikám.  Jeho slavnej gól sem viděl v obchodě stvárněnej do obrovskýho třírozměrnýho sádrovýho obrazu. Na tim všim seděl sádrovej Bůh a strkal do ohně ruku.

Nejlepší byly určitě surfařský cesty podél pobřeží a snowboard v Andách.  Krásná, matně hnědá barva moře a adrenalin mezi  skálama mi zůstává v hlavě včetně vůní a mrazení v žaludku. Včera sem vylez před hotel a ucejtil teplo a prach cesty, kombinaci vůní z hospod a napadlo mě, jestli bych radši přece neměl jet na Západ, než na Východ…

Ale radši pokračuju.

Reklama

"Galerie Malba a stromy v parcích. La gente (lidi)…Laura, Lucas, Mauro, Pablo,Juan…"

"Hospody v ulici Reconquista."

Chcete si dát dvěstě gramů nejlepšího pečenýho lososa? Děte do Salmona II.  Carolina v Salmonu I dělá výbornej salát. Výborný fajitas sou hned vedle, v Deep Blue. Nachos a víno a kulečníkový bitvy s Juanitem.

Thajská hospoda v Tres Sergantes je trochu stranou.

Kdo má rád fotbal, ať de na Bocu nebo River. Začátky utkání sou něco neuvěřitelnýho.

Lehněte si v parku na zem a nechte, ať vás Slunce z argentinský vlajky spálí do červena.

Ať na vás "dogwalkers" klidně pustěj psy, nic vám neudělaj.

Jeďte do Uruguaye přívozem Buquebus nebo na hřbitov lodí v Boce. Hřbitov v Recoletě je zajímavej, bufáč New Bar v Reconquistě je skvělej.

Kilkeny je turistická špička, byl sem tam dvakrát.

Jeďte do delty Rio de La Plata nebo děte do kina. Jihoamerickej divák je srandovní.

Místo na Floridu děte do Las Canitas. Nebo do Palerma.

Chtěl bych pokračovat, ale "la profesora" dělá z rukou "téčko".

"Jasně, teď to, co mi vadilo?"

"Jo, řikal si Maradona…a co eště?"

Přemejšlim. Nevim. Co mně vadilo…, nevzpomínám si…, jo, vlastně "piqueteiros", placený stávkaři proti čemukoliv, blokující dopravu…, a…, asi číšníci, který sou tim horší, čim je hospoda dražší a to platí i o jídle…, a…už… nic.

"Víš co vadí mně?" řiká ona.

Kroutim hlavou.

"Že se FURT všechno opakuje a k ničemu nic nevede! Nikdo se nepoučí z ničeho. Zákony vstoupěj v platnost a po pár letech se zrušej. Lidi si stěžujou furt dokola na to samý!"

Sleduju, že se začíná rozohňovat. Nasadim souhlasnej výraz.

"Umělci sou děsně HLUBOKÝ, politici zkorumpovaný a BLBÝ, teď se dělá v centru pěší zóna, za dva roky se bude rozkopávat a dělat se tam znova silnice…, do vedoucích funkcí se dostávaj ty největší debilové (slabý – španělsky "debil"), a pruděj chudáky podřízený!"

Moje skvělá "la profesora" úplně zčervenala.

Přemejšlim nad stavem v Česku a napadne mě, že politici nejsou vůbec potřeba. Bude to půl roku, co nic nedělaj a země furt prosperuje jako by se nic nedělo.

"Cha. Klid, to je stejný i v Česku. Nedá se s tim nic dělat!"

"Hm…, ale to je děsný!"

"Hm…, eště se mi líbila Cordoba, Mar del Plata, nahoře u hřbitova výborná mexická restaurace …, bohužel sem se nedostal na Jih, na ledovce, a do Salty, do barevnejch hor."

"Před ctyřma lety měla Argentina PĚT prezidentů za tejden (ten vánoční 2002).  Jednoho museli VYRAZIT na hodinu přímo od řečnickýho pultu, protože při svym prvnim prezidentskym proslovu řek, že má kontakty na UFO a VONI(OVNI – objetos voadores non – identificados) mu pomůžou řešit tu krizi!!!"

Musí si povolit šátek u krku, přesně takhle si představuju Johanku z Arku.

Dáme si pusu na shledanou a jedu na letiště.

Když z boeingu Air France koukám po startu dolu, v šeru vidim VŠUDE město. V Paříži kouká ráno z ranní mlhy Eiffelovka. Při přeletu Nemecka si zase uvědomim, jak je z nebe každá země jiná. Obrovský pravidelný čtverce USA nebo menší obdélníky jihoamerický pampy, pravoúhlý tvary Francie a Německa.

Dychtivě vyhlížim, až se to změní. Vim, že to poznám, že to je jiný. Že to sou Čechy (záměrně používám láskyplnej výraz a ne brutální "Česko").

Vidim krasný OBRAZY, nikde žádnej pravej úhel.

Člověk se přizpůsobil krajině a zároveň sám sobě.

Esteticky je to v pořádku.

Myslim, že to o Česku něco málo řiká. Nevim co to je, ale cejtim nějak, že to je dobrý.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama